Noc s Andersenem, aneb jak jsme šli po večerníčku spát…

Jedenáctou Nocí s Andersenem nás provázel Večerníček. Všichni jsme si složili novinovou čepici, tak známou z každovečerního putování za pohádkou, a večer plný her, soutěží a večerníčkovských pohádek mohl začít.

Čekala nás také soutěž zručnosti, při které děti přebíraly luštěniny, se zavázanýma očima třídily papírové geometrické tvary nebo s pomocí filatelistické lupy luštily, co to má Večerníček napsáno na čepici na poštovní známce, která k jeho výročí vyšla. Po desáté hodině jsme vyrazili do tmy na stezku odvahy. Také na ní čekaly na děti úkoly.

Uléhali jsme kolem 12 hodiny, ale někteří vydrželi povídat až do čtvrté ranní. Budiček v sedm ráno byl brzy. Kolem osmé jsme se rozcházeli domů a věřím, že leckteré dítko během dne pospávalo a dohánělo zameškaný spánek.