lidé mají v dnešní době zvláštní názor, že se lze všemu naučit z přednášek. já však myslím, že přednášky nemohou tolik prospěti jako četba knih, z nichž se přednášky konají. Samuel Johnson
|
Dali tomu všechno…
Čas nám všem ubíhá a na prožitá léta nám zbývají vzpomínky, které vyprávíme při setkáních s přáteli. Ovšem někteří je dokážou zachytit a napsat. To je případ paní Eva Foglarové, která prožila celý život vedle manžela „nimroda“ a les ji tak provázel každý den. Sepsala krátké příběhy – vzpomínky nejen své, svého muže, ale také jeho kamarádů myslivců.
Přinesla do knihovny desky plné příběhů. Vybrali jsme jich 18 a rozhodli se je vydat. O spolupráci jsme požádali CKV Pellyho domy. O obrázky se postaraly Lucie Foglarová a Jitka Šulcová a fotografie dodal Michal Bareš. A nyní se vám chystáme drobnou knížku představit. Nečekejte velkou literaturu, která se stane součástí učebnic. Ne, jsou to laskavé příběhy, které se odehrály tady u nás a jejich hrdiny jsou les, zvířata a lidé, pro které je les součástí života se vším, co k tomu patří. Jak píše autorka v úvodu: „Pro ně byla příroda nejen velká láska, ale i povinnost starat se o ni. (Tohoto odkazu bychom si měli být vědomi!)“
Ke křtu knížky se sejdeme v knihovně v úterý 9. července v 18 hodin. Srdečně zveme všechny zájemce.